Jiná křídla kapitola 02. část 02.

22. listopadu 2015 v 15:43 | h.t. |  Jiná křídla JK
Heiji se pousmál.


Za zábavou hm a to jako sledování je zábava ? No podle mě to je spíš nějaké šmírování a pokukovaní po lidech bez jejich dovolení.



Ale né ! To ani náhodou to je no to je pouhá práce sem z části skoro členem HeX tak se musím připravovat na svou budoucí práci no.


Odvětil Diona zavřel a odložil telefon na místo kde ležel tedy zase před talířem.




Přijede proto že se tu vyskytuje ….


Hodně členů R.O.D. je to tak co ?


Ano Heiji právě proto a mi je budeme sledovat.


Po dojezení všeho co si objednali k jídlu se rozhodli že půjdou konečně domu a to bylo asi jasné pač co venku nikdo ještě z přátel neskončil školu kromě nich kteří dostali volno.


Hele já si půjdu ještě něco zařídit a pak přijdu domu ano Dio


Jo jasně a přijď brzo a dej si pozor ještě se nemáš přepínat.


O to se nestarej nikam nepoběžím jen si půjdu s někým popovídat koho sem právě viděl tak zatím.


Zatím.


Rozešli se u vchodu do bistra a každý kráčel jinou cestou. Dio šel domu dále pokračoval po chodníku stejným směrem jak šli od školy a pomalinku mizel v dáli. Zato Heiji ten měl jiní směr přímo od bistra od dveří do něj přešel ulici a projděje na druhé straně kovovou brannou vešel do parku kde tou dobou nikdo nebyl.


Že by se mě to zdálo snad to nemohlo být jen matení mysli ? Kde jsi no ukaž se ?


Zaměřil se na lavičku která byla nejblíže k němu a vyrazil k ní aby se posadil a trochu si odpočinul.


Při pohledu na tebe v tom bistru sem si spoměla co ti říkal doktor že to jídlo tě může jednou zabít pokud nezměníš stravu.


Uslyšel za zády po té co se usadil na lavičku. Hlas podivně znějící jako v hloubi velké propasti a několikrát skreslen odrazem od stěn ale stále jasně srozumitelní. Neotáčel se nedíval se za sebe a nechtěl ani vědět na jistotu jestli je to ona.


Přijď blíž a posad se tu vedle mě ty neznámá v bílém.


Ano to mohu a myslím že to bude i lepší aspoň na mě uvidíš z blízka jak si mě ještě neviděl.


Pokaždé si daleko dnes si sedneš vedle mě a to nic nenamítáš hm něco se muselo stát ?


Přisunul se víc na pravou stranu a položil ruku na pravou opěrku lavičky. Osoba v bílém hábitu se zakrytou hlavou kapucou tak velkou že nabylo možné ani skoro vidět bradu ale jasně bylo že byla skloněná směrem dolů na prsa. Přešla vedle levého okraje lavičky posadila se a promluvila svým podivným hlasem.


Dlouho sme se neviděli že ?


Ano bylo to dlouho.


A z dálky bylo vidět že se oba na sebe dívají. Jenže jí mohl vidět jen ten kdo byl k tomu vybrán a nikdo jiní kromě Heijiho ji nevidí.


Když sis sedla vedle mě tak bych chtěl pokračovat. Jaké je tvé jméno když mě máš provázet další mou částí života ?


Mé jméno ?


Opět se dívala před sebe a jasně bylo vidět stydlivost a malé váhání. Ruce byli položené na nohou a spojené prsti. Nohy byli u sebe tak jako zcela bosá chodidla vyčuhující z poza okraje hábitu který byl položen až na zem.


Mé jméno tedy dobrá zdělím ti ho ale pod jednou podmínkou.


Jakou ?


Neznáma zvedla hlavu a podívala se na něj z pod kapuci.


Nebudeš se ptát na další věci ani na to kdo jsem a odkud sem pouze ti sdělím to co je potřeba ve vhodnou chvíli.


Ano rozumím tak tvé jméno.


Mé jméno je Namisa.


Moc pěkné ale připadá mě takového no divné moc dlouhé bude stačit Nami.


Na to právo nemáš mě krátit jméno.


Promluvila trochu rozzuřením hlasem.


Je to roztomilé a myslím že lepší jak Namisa.


Dobrá tedy nebudu se na tebe zlobit zní to dobře ale neříkej to tak často nemam ráda toto oslovení moc. Musím tě varovat dej si pozor na R.O.D. Dio o nich mluvil pamatuj si to.


Po dopovězení těchto slov stala a odešla stejnou cestou jak přišla k lavičce.


Nami so děkuju ti a doufám že se zase uvidíme.


Otočil se za sebe ale nikdo tam nebyl jen volní prostor parku cestičky a krásní nakrátko posekaní trávník.


Kapitola 0 Část 3. - Poslední den


Mami mami.


Volala malá Slea na svou maminku která byla opřená v okně a koukala do dáli na krásnou zasněženou zahradu která je skoro celí rok pokryta tím nejbělejším na světě.


Mami mami copak tak děláš ?


Sluníčko moje krásné copak ?


Otočila hlavu od okna a lehce se odstrčila od okna a postavila se před Sleu.


Děje se něco mami si jaká zamyšlená ?


Né vůbec nic se neděje jen sem se zamyslela a říkám si co budeme dělat po tom co se vrátím.


Ti zase někam jedeš mami ?


Sepjaté ruce měla před sebou a kroutila se jako větvička ve větru. Celkem dosti neklidně ale zato se usmívala a dosti bylo na ní legrační pohled.


Ano moje sluníčko mé.


Klekla si a objala jí.


Mami ti se bojíš že mě tak objímáš.


Zvedla hlavu podívala se do očí své matky a jasně viděla že to může být něco velmi vážné že se tak podivně chová.


Trochu se bojím zítra budu dělat něco velmi nebezpečného a mám trochu větší strach než obvykle.


Více přitiskla Sleu k sobě a položila hlavu na její pravé rameno a zavřela oči.

Sem hodně ráda že ty se do toho nemusíš zapojovat mam tě ráda a moc si přeju tvé bezpečí ze všeho nejvíce.


Mami něco se děje že tak mluvíš ?


Odtrhla se od matky a podívala se na ní s pohledem zkoumavým chci vědět vše.


Nemohu ti nic říct víš že má práce není tak lehká.


Ano ale.


Slea sklonila hlavu pohrávala s prsti a pak zvedla hlavu a nahlas jasně vyslovila.


Nechoď nikam bojím se že se ti něco stane prosím prosím.


Rozpřáhla ruce a objala svou matku kolem krku.


Musím jít musím nedá se nic dělat promiň.


Má paní promiňte že vás ruším, ale pán jenž je očekáván právě dorazil.


Ano já vím.


Odpověděla a bylo na ní vidět že loučení které provádí se svou dcerou nebylo jen tak obvyklé které dělá jako vždy když někam jede.


Promiň už musím jít je čas. Ano mé sluníčko nebreč hlavně si už velká a silná na to abys brečela hm.


Odtrhla ruce své dcery ze svého krku a něžně pohladila její růžové vlásky dlouhé až po záda pod kořeny křídel.


Už je to dlouho že právě rok asi že ?


Ozvalo se od dveří od stojící osoby se složkou v pravé ruce kterou si zakrýval pravé oko. Hnědé oči hnědé vlasy a kabát bílí jemně ladění do hněda.


No myslím že je čas a pomalu bys měla jít se mnou Kaparo.


Neměl si sem chodit Izmaeli. Nechci aby tě někdo znal zapomínáš na pravidla R.O.D..


Ne vůbec nezapomněl ani náhodou.


Odvětil na poznámku Kapari. Sklopil složku s nápisem R.O.D. Dolů ke svému pasu a levou rukou se opřel o dveře.


Jdeme někam jinam ano zde naše záležitosti nechci řešit prosím.


Dobra dobra tedy pojďme někam kde máme soukromí sem přece ve tvém domě že.


Pousmál se a otočil ve dveřích a levou rukou ukázal do druhé místnosti. Kapara vstala z pokleku a šla ke vchodu z místnosti. Ve dveřích se otočila Slao vrátím se ti neboj.


Mami snaž se moc co nejvíce ano ať se vrátíš.


Vyslovila aby dodala sílu své matce na cestu a aby měla větší důvod se vrátit.


Ano budu co nejvíce jak budu moc.


Dveře se zaklapli byly zcela samy v chodbě.


Zde čti to je případ který se musí hned expresně vyřešit.


Podal složku Kapaře a sám pak strčil ruce do kapes.


Co to né to je přece ?


No náš bývalí agent Ilustra. Podle našeho vyšetřování utekla před necelím měsícem kdy měla být zlikvidována dalšími našími agenty.

Mohu vědět co se stalo ?


Co se stalo ?


To já nevím ještě přesně.


Pokrčil rameni a zvedl hlavu ke stropu též i oči a pak se zase postavil jako předtím.


Je ale jasné že budeš jí muset zlikvidovat. Nebude to jednoduché ale půjde to dobře a myslím i snadně. Pomůže ti agent z minula.


Kdo to je ten agent z minula?


Kdo? Bílá čarodějka náš nejlepší agent na krytí.


S tou já nechci pracovat a do tohohle případu nejdu.


Práskla složkou o prsa Izmaela a on si jí přebral levou rukou.


No tedy když to nevemež budu muset nahlásit stav tvé dcery ona je hm trochu jiná že ? Lépe řečeno nečista otec určitě anděl nebyl viď.


Opovaž se jí jenom dotknout a zabiju tě snadno.


Chytla ho za krk pravou rukou a levou napřáhla že mu jí jednu praští.


Klid přece si nebudeme kazit naše dobré vztahy né ? Stačí diš to uděláš a vše bude v pořádku a nikdo se nic nedoví slibuju.


Dřímaje složku teď v obou rukou a nabízeje jí stylem poklepávání na její hrudník.


Dobrá tedy vemu a pamatuj si to je naposled končím v R.O.D..


Pustila a urovnala mu lehce kabát a převzala nabízenou složku.
Ano chápu. Půjdeme tedy doprava čeká.


Vyšli z místnosti vlastně dlouhé chodby v prvním patře. Pomalu až ke schodům. Sešli dolu a po další dlouhé chodbě až ke vchodu. Zde si Kapara vzala svůj dlouhý kufr a vyšli ven z domu.


Kaparo.


Co je?


Víš mohu ti říct je ti dost podobná, ale její oči a vlasy růžová to je podivnost ne otec musí bít?


To jméno před mnou ani nevyslovuj nechci ho slyšet zradil mě a mou rodinu a nakonec mě nechal s ní tou která si nemůže ani hrát s ostatními proto tu žiju.


Tak daleko od lidí a andělů hm.


Dodal Izmael a pak


Dívá se z okna a podívej.


Řekl Izmael a ukázal na okno v prvním patře.


Ano to je mé sluníčko.


Usmála se.


Izmaeli?


Copak?


Možná je to naposled co jí vidím mám takoví právě pocit.


Ještě něco Kaparo…


Náhle ho přerušil zvuk burácení motorů letadla přistávájícího vedle nich přímo. Jeho vrtule byly k nebi aby se dalo přistávat přímo na místě tak i vzlétat.


Jak mluvím Kaparo musíš ještě něco udělat. Musíš zlikvidovat i našeho dalšího agenta.


Co říkáš?


Vše co je o akci je ve složce hodně štěstí ano.


Zatím.


Otočil se a odcházel od letadla.


Asi jí posílám na jistou smrt.


Potichu vyslovil do řevu letadla a odkračoval ke svému transportu autu.


Kapara sedla do letadla připoutala se a otevřela složku a pořádně se do ní začetla. Zvedla hlavu.


To né Ilustra a Bílá čarodějka. Obě zabít.


Při zavírání složky našla malí vzkaz. Vzala ho do ruky přečetla zmuchlala a pohodila před sebe.


Nikdy to nepůjde nemohu nikdy né. To rači umřu.



Dala ruce na svůj obličej složka jí upadla na zem a rozsypala se. Sklonila se na své nohy a začala brečet. Její černé vlasy se překryli přes kolena a sténání smutné bytosti se neslo velkou části letadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama